Zmijovec (Amorphophallus rivieri)


Tato kytka je velmi zajímavá. Na jaře se nastrkají její cibule s lezoucími pupeny do hlíny a pokud se jedná o dospělou rostlinu, vyžene zcela neolistěnou tyč, na které rozkvete květ páchnoucí shnilým masem (i tak vypadá). Po té, co vám zamoří byt, tak květ uvadne a místo něj vyroste jiná tyč na konci lehce olistěná. A v tomto stavu zmiják setrvá až do podzimu, kdy najednou zvadne. Postupný vývoj od vypučení přes květ až po list je zachycen na následující kolekci snímků.

content_02.jpg

Potom je vhodné cibule vyhrabat a nechat někde ve tmě a suchu do jara, kdy se cyklus opět opakuje. Většinou najdete v květináči ještě malé cibule a když je nenajdete, tak se na jaře najdou samy. Cibule dospělců jsou v průměru přes 10 cm a je třeba vhodně dimenzovat květináč. Pokud horní průměr květináče odpovídá alespoň 2.5 násobku průměru cibule, tak je vyhovující a dostatečně stabilní. Zmijovec totiž dorůstá výšky přes 1.5 metru a rozpětí toho jediného listu kolem 1 metru.

content_04.jpg

Přestože zmijáky Kristina zrovna nemiluje, mají v naší sbírce exotů své pevné místo. Hlavně kvůli výše zmiňovaným tyčkám, které na pohled i na omak opravdu připomínají hadí tělo.

content_06.jpg

Protože nám začínají cibule zmijáků přebývat, rozhodli jsem se pro pokus, vysadit je na záhon a nechat svému osudu. Z malých cibulí vyrostly sice malí zmijáci, ale nějak jim to asi nesvědčilo a možná ani nepřečkaly následující zimu. Další rok se již totiž ani nepokusily vyrůst.

content_08.jpg

Až budeme mít nějaké velké cibule, tak zkusíme vysadit ty, jestli přežijí. Případný výsledek pokusu zde následně zveřejníme.